• HEPATIKY OBECNĚ
  • HEPATIKY V JAPONSKU
  • PRAKTICKÉ POZNATKY
  • HEPATICA FORUM
  • FOTOGALERIE
  • KONTAKT / CONTACT ME
  • Yukiwariso malý klenot mezi rostlinami z JAPONSKA

    Napsal Gunther Kleinhans pro The Alpine Gardener IX. 2005 Překlad Ladislav Materna 2009

     

         Protože příklady mimořádného rozvoje rodu Hepatica ve Velké Britanii neustále narůstají, využil ve svém článku Gunther Kleinhans příležitost zabývat se v něm tímto rodem poněkud šířeji s důrazem na specifiku růstu a na pestrost barevného květenství v zemi jeho výskytu – v Japonsku. V tomto článku najdeme jeho úvahy nejen o rozmanitosti tohoto rodu, ale i o postupech při pěstování a množení.

     

         Jsou drobné, krásné, ale také drahé. Dosáhly mezi milovníky květin v Japonsku, Americe, ale také v Evropě ve své oblibě téměř jistého stupně kultu.Květy Hepatik, dosahující jen asi 25 mm šíře, se derou za světlem a teplem v začínajícím jaru. Pro všechny jejich milovníky tím začíná opravdová sezona Někteří čtenáři měli možnost je spatřit japonské podléšky na jarní výstavě ve Velké Britanii. Ve své rodné zemi je nazývají Yukiwariso , což v překladu znamená „květina prorážející sněhem“ a jsou tedy symbolem probuzení do jarní přírody.

         Japonsko má velkou přitažlivost pro všechny milovníky zahradničení a přírodu obecně. Tradiční pojetí přírody a její estetické vnímání jsou součástí znaku japonské společnosti , což lze dobře pozorovat téměř na každém kroku.. Naproti tomu však nelze opomenout, že dnes je i v Japonsku, ve snaze přihlásit se k současnému západnímu způsobu života, projektována spousta zahrad ve formálním amatérském stylu.

         Je neměnnou skutečností, že většina Japonců má pro svoji oblíbenou zahradnickou činnost jen málo prostoru. Jako lidé, kteří mají pochopitelně touhu oživit svůj domov a často velmi malou zahradu barvami, řeší tento nedostatek nezvyklým a ojedinělým řešením.

         Spousta japonských zahradnických školek a zahradnických center poskytuje možnosti nákupu širokého sortimentu drobných a zvláště ozdobných rostlin, někdy tuctových, mnohdy však velmi neobvyklých a drahých. Japonský zapálený pěstitel má možnost navázat na dlouhou historii vývoje a selekce rostlin – často bizarních tvarů - přesto však upřednostňuje přírodní floru. Yukiwariso je mezi těmi, které k tomu dávají příležitost.

     

    Taxonomie a vývoj včetně mutace

     

         Yukiwariso se stala zvláště v posledních 5 letech v Evropě a Americe atraktivní rostlinou. Japonské Hepatiky ( Hepatica nobilis var. japonica a H. nobilis var. pubescens) jsou rostliny vysoké pouze několik centimetrů. Ve vztahu k Ranunculaceae, jejichž prominentními členy jsou rod Aquilegia, Clematis, Delphinium a Helleborus, patří do skupiny Anemone, od nichž se podle botanické systematické klasifikace odlišují pouze nepatrně.

         Rod Hepatica se skládá ze dvou sekcí – Triloba a Angulosa se všemi formami H. nobilis, patřícími k sekci první. Vyskytují se v příznivých klimatických podmínkách oblasti Evropy ( H. nobilis var. nobilis, H. nobilis var. glabrata, H. nobilis var pyrenaica) a Severní Ameriky (H.n. var. obtusa), ale ve srovnání s Yukiwariso s menšími variacemi tvarů a odstínů barev svých květů. Tato klasifikace představuje můj konzervativní názor a vím, že mnozí čtenáři nebudou se mnou souhlasit. Naštěstí neexistuje žádný oficielní dokument. Slyšel jsem, že Profesor Stearn (RBG Kew) uvažoval o zpracování tohoto rodu, avšak před uskutečněním svých studií zemřel.

         Japonské Hepatiky spojuje do jisté míry široká řada barevných projevů a forem tvarů květů, nicméně odlišné postoje zejména v nejaponských centrech příznivců této rostliny jsou také známy.

         Obecnými příčinami vzniku historických podmínek pro utváření různých odlišností mohou být seismické aktivity a vznik radioaktivity minerálů. Tato okolnost by mohla být jednou z hlavních příčin těchto jevů např. ve třech oblastech světa.

         Nejznámější oblast se nachází v hornaté části Japonska v okolí města Niigata, včetně nedalekého Sado Island na západním pobřeží hlavního ostrova – Honshu. Nejvýznamnější nálezy jsou právě z této oblasti. I když je Hepatica nobilis var. japonica rozšířena i v řadě jiných regionů Japonska, mutanti se tam vyskytují jen zřídka.

         Oblasti s vysokým počtem mutantů se nacházejí i v České republice ( v tomto případě se jedná o H. nobilis var. nobilis), ale jsou dosud zahaleny tajemstvím. Nespecifikovaná oblast říčního údolí v Čechách je právě takovou oblastí. Zde (podle sdělení jednoho pěstitele) se vyskytují ve značném množství radioaktivní minerály.

         Třetí známá oblast se nachází v zalesněném hornatém regionu západní Číny. Zde se v hojném počtu vyskytují rozsáhlé kolonie plnokvětých Hepatica henryi (malá rostlina sekce Angulosa). Tato oblast byla objevena teprve před několika roky. Barva květů těchto rostlin je převážně bílá a růžová, petaly některých květů jsou překrásné a neobvykle tvarované. Byly objeveny a zavedeny do kultury známou firmou Kaichen nursery v Beijingu. Existují ještě další oblasti kde se H. henryi vyskytuje. V žádných z nich však plnokvěté formy nalezeny nebyly. .

     

    Průběh vývoje Yukiwariso z pohledu historie

     

         Většina japonských Hepatik se vyskytuje v barvě bílé nebo růžové. Jejich původním charakteristickým rysem je neobyčejná pohlednost, nikoliv však pozoruhodnost. Okolo roku 1970 našla skupina sběratelů v pohoří okolí města Niigata několik významných forem Yukiwarisa. Tento objev nastartoval manii srovnatelnou s uměleckým boomem z let 1980 v New Yorku nebo posedlostí s tulipány v Holandsku v předchozím století. Během několika let bylo nalezeno, selektováno a pojmenováno několik stovek klonů Hepatiky a počet těchto neobvyklých rostlin se do dnešního dne stále zvyšuje. Od té doby určovaly jejich osud výstavy pořádané každoročně v Tokyu, ale především v Niigatě, středisku tohoto dění.

         V současnosti zaujímá v Japonsku vedoucí úlohu v rozmnožování, pěstování a marketingu Hepatik Japanese Hepatica Society. Organizuje výstavy a také za poplatek registruje nové kultivary. Na trhu se objevují každoročně nové, krásné a vzrušující kultivary, řada školek usiluje o nová křížení, respektive o další vývoj již známých kultivarů. Pokud bychom navštívili výstavu v Tokyu znovu s odstupem byť jen dvou roků, museli bychom tento vývoj konstatovat velmi hmatatelně a prokazatelně.

         Je třeba říci, že pěstování Hepatik bylo zaznamenáno již v několika uplynulých stoletích. Jejich květy byly např. vystavovány v malých keramických nádobách naplněných vodou. Zachovaly se obrazy z 19. století na nichž můžeme vidět Hepatiky různých tvarů a baraev. Žádné z těchto exemplářů se bohužel nezachovaly.

         Na sklonku 19. století, kdy se Japonsko začalo otevírat mezinárodnímu obchodu a industrializaci, upadlo postavení Hepatiky do zapomnění. K obnovení její obliby došlo až v období renovace země po II. světové válce.V nedávné době došlo také k popularizaci a obnově japonské hepatikové kultury i v Evropě. Zahradnická školka J. Peterse v Uetersenu v Německu pořádá každoročně v měsíci březnu Hepatikovou show, zatím co Ashwood Nursery uspořádává v Anglii svoji zatím ještě ne příliš rozsáhlou RHS ve Vincent Square v Londýně v únoru. RHS Wisley pracuje soustavně na doplňování své kolekce a lze očekávat úspěšné rozšíření sortimentu v nejbližších letech.

     

    Kategorie Yukiwariso, květy a listy

     

         Současné kultivary Hepatik kvetou v nejrůznějších barvách. Jsou to barvy: zelená, bílá, světle žlutá, všechny odstíny růžové, téměř červené a rozličné odstíny nachové a fialové. Můžeme se také potkat s květy namodralými, světle i tmavě modrými jako obloha v jasné noci. Petaly jednoduše kvetoucích forem (Hyoujunka) mohou být vícebarevné, pihovatě tečkované, zdobené proužkem nebo atraktivně žilkované. Samotné petaly mohou být zdvojené nebo na okraji zvlněné, mohou mít i rozdvojené špičky. Je skutečností, že někteří příslušníci Ranunculaceae jako Anemone nebo Hepatica nemají pravé petaly. Tyto jsou nahrazeny barevnými sepaly. V závislosti na diferencovaném květu – jak je uvedeno dále – buď pestíky nebo blizny nebo obojí konvertovaly do odlišných tvarů a mutovaly v „petaloidy“, čímž se rostliny staly částečně nebo zcela fertilní.

         Japanese Hepatica Society uznává 9 typů květenství. Hyoujunka je termín pro jednoduše kvetoucí formy květů s normálně vyvinutými bliznami a pestíky. Ostatní tvary květů jsou klasifikovány následovně:

    Otome – Zaki: Jednoduché květy bez blizen, pestíky jsou přítomné

    Nichirin – Zaki: Zde se vyskytují blizny jako krátké infertilní ( obyčejně ) zeleně zbarvené petaloidy, obklopené normálně vyvinutými gynoeciumi ( shlukem pestíků)

    Nidan – Zaki: Tento vysoce ceněný a vyhledávaný druh květenství má věnec úzkých, nízkých, krásně vybarvených petaloidů přiměřené nebo rozličné délky obklíčených normálně vyvinutými gynoeciumi.

    Chyouji – Zaki: Jako u předchozího typu s tím rozdílem, že barevné petaloidy neleží ploše (rovně), ale jsou stočeny (svinuty) nepravidelně.

    Karako – Zaki: Tento druh má obdobné znaky jako Chyouji – Zaki, avšak má vrstvy petaloidů pokrývající gynoecium, jež lehce zmutovalo. Tento druh je méně obvyklý než předchozí dva.

    Sandan – Zaki: úplně přeměněný typ, blizny a pestíky jsou infertilní, (obyčejně) se zelenými nebo nazelenalými petaloidy. Nicméně rostliny mladé, nevyvinuté, špatně pěstované nebo necitlivě dělené, mohou vytvářet fertilní blizny, což může být využito k opylování jiných rostlin a přispět tak k možnému vytvoření jiných typů s neobvyklými formami květů. Někteří takto vzniklí jedinci jsou neobyčejně krásní s jistými znaky Nidan –Zaki a Senji-Zaki a mají punc nejvyšší kvality. Ojedinělé a nejatraktivnější kultivary se pak prodávají v hodnotě několika tisíc Liber za rostlinu.

    Senju – Zaki: Nazývaná též symbolicky „Tisícvrstevnatá Hepatika“. Mnohé kultivary této plnokvěté formy byly interdukované z přírody a jsou obzvláště drahé. Řada z těch nejslavnějších pochází z ostrova Sado Island. Na letošní výstavě v Tokyu byla vystavovaná rostlina perfektně tvarovaná, s petaly jemně i tmavě modrými. Neodvážil jsem se zeptat na cenu.

    Yousei  Zaki: Teprve nedavno zavedený typ s tvarem mezi Sandan – a Senju –Zaki. Má vrstevnatý věnec vzpřímených petaloidových blizen. Část pestíků může být fukčních, ale bohužel většina z nich je petaloidní. Co do vzhlednosti zaostává za kouzelným typem Sandan – Zaki.

    Typy listů: V závislosti na typu rostlin se vyskytují listy, vyrůstající z bazální části rozety v rozličných barvách. Rostliny si podržují listy celý rok, přičemž tyto mají podle typu rostliny svůj unikátná vzhled, barvu a tvar. Milovníci mramorovaných a stříbrně vzorovaných listů mají dostatečný výběr. Existují i listy proměnlivě tvarované, např. s neobvykle vykrojenými laloky a podobně.

     

    Pěstební praxe

     

         Aby pěstební centra uspokojila poptávku, nabízejí v nižší ceně semenáče z křížení cenných matečních rostlin s tím, že z nich mohou vyrůst zvláště cenní jedinci. Obyčejně však k tomu nedojde. Mnohem častěji je výsledkem sice pěkná, ale ne příliš cenná rostlina bez specielních vlastností. Skutečně kvalitní rostliny se mohou získat jen v několika specializovaných školkách. Tyto nabízejí množství nepojmenovaných výpěstků i starších semenáčů právě tak jako řadu pojmenovaných rostlin a vybraných F1 hybridů. Zde, jak u plnokvětých rostlin, tak i bezejmenných typu Senju – Zaki, máme zaručenu vždy jejich značnou hodnotu. V současné době se dávají jména jen vybraným a mimořádně kvalitním jedincům, neboť za registraci takové nové rostliny se platí poplatek 200 Liber, což mnohé zájemce odradí. Ačkoliv existuje několik školek schopných plnit přání zájemců cestou mailové objednávky, spousta japonských sběratelů neváhá cestovat na značnou vzdálenost, aby si mohli vybrat vytoužené rostliny právě v době jejich květu právě ve školkách nebo na výstavách. Tato doba kvetení spadá do období od konce února do začátku dubna v závislosti na klimatických podmínkách jednotlivých školek.

         Není tomu tak dávno co se staly pojmenované druhy Yukiwariso žádanými také v Evropě a v Americe. Řada pojmenovaných rostlin, z nichž mnohé mají svůj původ v přírodě, byly postupně množeny dělením a došlechťovány, čímž se jejich hodnota a atraktivita zvýšila. Nicméně u rostlin namnožených meristémně (obyčejně jen jeden druh o který je velký zájem) se převážně vytvářejí květy méně kvalitní oproti svým rodičovským rostlinám, technologie tu prostě selhala. Renomované specializované školky nabídku takto získaných rostlin nevedou.

         Naproti tomu se metodou selekce dosáhly významné výsledky ve zlepšení tvaru, barvy a specielních uspořádání květů hepatik. V pěstování s cílem zlepšení však hraje svoji roli nejen štěstí, ale i souhra řady faktorů. Je třeba pracovat s tisíci jedinci, aby vzniklo pouze několik, zato však neobvyklých jedinců s žádanými cennými vlastnostmi.

         Pěstování a tvorba plnokvětých rostlin, Senju – Zaki, závisí na výběru rostlin s kterými se pracuje. Pěstitelé hledají a používají fertilní blizny u Sandan – Zaki, aby je opýlili pylem druhu Nidan – Zaki. Metoda je doposud úspěšná jen částečně, zatím vzniká tímto způsobem více Senju – Zaki než jiných vzácnějších kultivarů ( vznik zcela nových rostlin cestou mutace). Snad pouze dvě japonské školky se zabývají obšírně touto tvorbou nových jedinců. Ostatní pěstitelé, kteří hledají nové materiály pro své obchody, se zabývají především selekcí osvědčených a zavedených druhů. Trvá to tři roky, než semenáč vykvete a pak obyčejně dva další, než se květ ukáže v plné potenci. Najde-li se mezi množstvím pokusných rostlin rostlina s odlišnými a žádoucími vlastnostmi, je pojmenovaná a zaregistrovaná. K tomu všemu potřebná dlouhá doba růstu, neobyčejné úsilí a pěstební náklady se pak musí nutně odrazit v ceně takové rostliny, což může být pro náš Západní standart šokující. Tak např. rostliny v cenovém rozmezí 50 – 300 Liber přímo od pěstitele tak jak jsme u nás zvyklí, se naopak v Japonsku prodávají mnohem dráže.

         Lze konstatovat, že starší a zaběhnuté kultivary jsou podnes velmi drahé, protože se nedají lehce dělit. Přírůstek jednoho nového kvalitního puku může u některého druhu trvat dva i více roků! Proto založení zásob takového druhu je i v Japonsku nesnadné a jak již bylo řečeno odráží se to na ceně. S nejmenší částkou u pojmenovaného druhu musíme počítat od 25 Liber výše. V samotném Japonsku se tyto rostliny prodávají za vyšší cenu mimo jiné i proto, že nízké ceny na místním trhu by omezily šlechtitelskou činnost, která ve své kompletnosti (práce, šlechtitelská činnost propagace apod.) je poměrně drahá.

         Yukiwariso se odlišuje od jiných snadno pěstovatelných a masově množených rostlin v zahradnických centrech. Jsou to rostliny s dlouhodobou životností u nichž se péče o ně sčítá rok od roku. Jako mladé rostliny jsou každoročně přesazovány (jsou pěstované v nádobách), postupně je pak květenství každoročně bohatší a krásnější. Pokud jsou však zanedbávány, projeví se to na jejich vzhledu, především u listů, poměrně rychle. Obnovení péče je však znovu přivede do potřebné kondice.

         Ať už v Evropě, Americe nebo v Asii, tedy v zemích s původní florou, byly pojmenované Hepatiky vyšlechtěny v důsledku enthusiasmu pěstitelů do mimořádné krásy. Pokud se jim dostane pravidelné péče, jsou to rostliny pro potěšení a radost.

     

    Péče o šlechtěné rostliny

     

         Následující článek je sice o tom, jakým způsobem pěstují a pečují o podléšky Japonci, ale já bych jejich metody doporučil i evropským pěstitelům. Neuvedou-li Japonci jinak, pošlou vám rostliny pouze s jedním očkem (jedná se o malý pupenovitý výrůstek) a s několika listy včetně kořenů. Pokud rostlinky obsahují oček víc, počítejte s patřičně vyšší cenou. Nejsou-li podléšky již zasazeny v květináčích, obdržíte je s odhalenými kořínky, zabalenými ve vlhkém rašeliníku. V případě rychlého doručení je možné kořínky ošetřit systémovým pesticidem Vydate L (více v sekci „Pests - škůdci“); v případě, že s ním přijdete do styku, umyjte si vždy pečlivě ruce. Nejvhodnější dobou dodání bývá polovina září, čímž poskytnete podléškám po zasazení dostatečnou dobu k adaptaci na nové prostředí ještě před prvními známkami zimy.

         V Japonsku používají pěstitelé podléšek hluboké nádobky, pálené z tmavého jílu. Dno je tvořeno pouze drátěnou sítí, pro snadnější odvod vody (velice důležitý faktor). Hepatiky bývají pěstovány na terasách, stinných verandách nebo větratelných sklenících. Nádobky jsou naplněny jílovitými hrubými kuličkami známými pod jménem “Kanuma” nebo “Kinuma” . I když se Kanuma nedá v evropských zahradnických centrech většinou sehnat, můžete ji zakoupit v prodejnách se specializací na bonsaje. Anglická dobročinná organizace RHS Wisley v současné době používá substrát testovaný a odzkoušený tradiční pěstitelskou školkou Ashwood Nursery . Substrát se skládá z následujících složek, zastoupených rovným dílem:

    1. John Innes Potting Compost No.2

    2. kompostované listí

    3. Perlite

         Autorem složení výše uvedeného substrátu je Paul Cumbleton z RHS Wisley. Zkušební substrát používaný v RHS Wisley, který je navíc obohacen o Kanumu, vedl již po první sezóně k výrazně lepšímu kořenovému nárůstu, což významně ovlivňuje posílení růstu rostliny v příštím období.. Podstatným faktorem je navíc v každém případě i vhodná drenáž s obsahem organických a minerálních složek.

         Velmi důležitou podmínkou pro blahodárný růst podléšek je dostatečné množství čerstvého vzduchu a stín. Během jara sice rostliny přijímají světlo, ale je stále překvapující, jaké síly a květu mohou dosáhnout, jsou-li ponechány ve stínu. Silnější odrůdy je tak možné pěstovat na stinných místech, např. pod keři, či pod římsou v nevytápěných sklenících. Od října je potřeba podléšky uchovávat na chladných místech a v žádném případě nevystavovat přímému slunci, protože to by mohlo vést k předčasnému zakvetení na podzim. Během zimy by měly být podléšky udržovány v mírném vlhku a nikdy by neměly vyschnout. Nově namnožené rostlinky uchovávejte v chladu, ale nikoliv v mrazu. Zakořeněné podléšky jsou schopné vydržet -5°C mráz i bez jakékoliv vnější ochrany.

    Systémové pesticidy pronikají kutikulou do buněk a jsou rozváděny cévním systémem.Systémové insekticidy chrání rostliny bezpečněji, protože jejich účinnost není ovlivňována povětrnostními poměry, je však spojená s nebezpečím fytotoxického vlivu na rostliny.

    Kanuma je jíl z japonských oblastí, kde není obsažen v půdě vápník. Jíl je pálený, což znamená, že neobsahuje žádné živé organismy a nežádoucí bakterie. Je vhodný pro všechny stromy, keře a rostliny, kterým neprospívá kalcium v půdě. Jeho granulovité složení poskytuje v hlíně dostatečnou propustnost vody a vzduchu, což je dobré zejména pro mladé rostliny, které tvoří kořeny. Jedná se o charitativní spolek zabývající se zahradnictvím a jeho propagací. Více info na http://www.rhs.org.uk/About/charity.html Viz http://www.ashwood-nurseries.co.uk Složení jednotlivých směsí viz http://theseedsite.co.uk/innes.html Minerál charakteristický obrovskou savostí. Více info http://homeharvest.com/soilamendmentsperlitevermiculite.htm

     

     


    1.) Systémové pesticidy pronikají kutikulou do buněk a jsou rozváděny cévním systémem.Systémové insekticidy chrání rostliny bezpečněji, protože jejich účinnost není ovlivňována povětrnostními poměry, je však spojená s nebezpečím fytotoxického vlivu na rostliny.

    1.) Kanuma je jíl z japonských oblastí, kde není obsažen v půdě vápník. Jíl je pálený, což znamená, že neobsahuje žádné živé organismy a nežádoucí bakterie. Je vhodný pro všechny stromy, keře a rostliny, kterým neprospívá kalcium v půdě. Jeho granulovité složení poskytuje v hlíně dostatečnou propustnost vody a vzduchu, což je dobré zejména pro mladé rostliny, které tvoří kořeny.

    1.) Jedná se o charitativní spolek zabývající se zahradnictvím a jeho propagací. Více info na http://www.rhs.org.uk/About/charity.html  

    1.)Viz http://www.ashwood-nurseries.co.uk  

    1.)Složení jednotlivých směsí viz http://theseedsite.co.uk/innes.html  

    1.)Minerál charakteristický obrovskou savostí. Více info http://homeharvest.com/soilamendmentsperlitevermiculite.htm

     

    Počínaje jarem by měly začít podléšky dostávat pravidelnou výživu. Jednoduchým řešením je výběr neagresivního organického hnojiva s vyváženým složením. Někteří Japonci upřednostňují jarní užívání hnojiva s vysokým obsahem dusíku, které během letního období nahrazují ekvivalentem ke známému Sequestrene (v našich podmínkách Kristalonu) a na počátku podzimu pak hnojivem s vysokým obsahem uhličitanu draselného. Dánové hnojí rostliny každé jaro kravským hnojem a dosahují pozoruhodných výsledků. Počátkem jara, kdy začínají rozkvétat podléšky druhu Yukiwariso, je potřebné zajistit rostlinám teplo, aby se jejich květy plně rozvinuly. V tomto období vyžadují dostatek slunce. . Ihned po odkvětu je žádoucí odštípnout jak stonek s květem, tak staré listy. Letošního jara jsem ve Velké Británii zhlédl výstavu japonských podléšek, které měly odstraněny listy již během květenství. Toto bych však ponechal na uvážení každého z Vás - nárůst nových listů by tím neměl být nijak negativně ovlivněn.. V každém případě by ale Yukiwariso bez listů neměly na výstavě šanci, byly by považovány za nekompletní. Je důležité dbát na to, aby během prostříhávání nedošlo k poškození mladých listů, které předurčují budoucí kvalitu a počet květů i listů v budoucnu. pro výstavy vhodným podléškám je jak jejich umístění ve stínu a péče o listy, také mírnější zalévání v letních měsících a stálé hnojení. Hnojit stále s výjimkou letních měsíců, ale přiměřeně.

     

    Množení

     

         Jediným způsobem množení vybraného kultivaru je jeho dělení. Nejvhodnější dobou bývá časný podzim, kdy má hepatica pevné listy, nové pupeny a začíná s obnovováním kořenového systému. Vyčkejte do okamžiku, až bude mít rostlina cca 5-7 oček, což může být záležitostí několika let. Pro podléšky pěstované v květináčích je vhodné pravidelné dělení, dokonce jim, nesvědčí, pokud se v nich příliš rozrostou. Opakem jsou podléšky pěstované volně v půdě, u kterých se sice krása zvyšuje úměrně s velikostí podléškového trsu. Stejně však musí být dříve či později děleny.

         Mnoho cenných kultivarů je možno dělit častěji, pokud jsou méně hnojeny. Pro takové rostliny jsou zpočátku charakteristické malé neúplné květy, časem přestanou kvést úplně. Vyznačují se větším počtem dělitelných pupenů a je třeba zamezit jejich zhoustnutí, jež by později vedlo k obtížnějšímu dělení.

         Při vlastním dělení odstraňte vodou z kořenů hlínu a poté opatrně z rostliny oddělte jeden či dva pupeny. Každý takto nově vzniklý jedinec musí vykazovat jak několik kořínků, tak i několik listů. Kořínky zkontrolujte a pokud zaznamenáte nějaké vady, opatrně je odstraňte. Rozrostlé podléšky s velkým rhizomem se mohou množit řízkováním tohoto rhizomu a jeho opětovným zasazením. Po 4-6 týdnech by se měly objevit nové kořeny, poté je potřeba rostlinky přesadit.

         Množení výsevem semene je sice jednoduché, ale vyžaduje velkou dávku trpělivosti. Po opylení podléšky a uzrání semínek následuje jejich sklizeň (v pozdních jarních měsících) a jejich okamžité zasetí, dokud jsou zelená, slabě nažloutlá a neseschlá.. Semena mohou klíčit až dva roky a další 3-4 roky trvá, než hepatika vykvete. Pokud nebudete podléšky křížit systémově, počítejte spíše s neuspokojivými výsledky i když sebekřížení a křížení rostlin s podobnými znaky rodu Hyoujunka může přinést pozitivní výsledky. Výraz F1 zde sice není použit úplně vhodně, nicméně vyjadřuje snahu udržet křížení na uzdě tak, aby byly možné výsledky křížení vždy předvídat. Pokud se však kříží jedinci v rámci jednoho klonu, potom cca 70% nově vzniklých jedinců vykazuje shodné znaky s rodičovskou dvojicí. Opětovné křížení těch nejlepších vede k pravděpodobnému vylepšení příštích generací.

     

    Škůdci

     

    Podléšky nejsou náchylné k napadení savými škůdci, šneci a slimáci si obvykle naleznou lepší pochoutku. Rostlinky však mohou poškodit (naštěstí bez fatálních důsledků) roztoči a červi usazení v kořenech rostliny. Obzvláště červy („háďátka“) bývá obtížné dostat pod kontrolu. Americké druhy podléšek bývají napadeny červy usazenými na listech zatím co u japonských druhů tito škůdci napadají kořeny. Tito červi miniaturní velikosti si budují v prostorech kořenů chodbičky k rozmnožování. Rozrůstající se skupinka červů poruší výživu rostliny a v krajním případě zamořená podléška postupně zeslábne nebo dokonce uhyne. Evropští kořenoví červi ( rod Meloidogyne s cca 45 druhy ) jsou u nás známí pod názvem Mardenis. .

         Tyto organismy jsou samozřejmě součástí přírody a pokud jsou udržovány v rovnováze, neohrožují celé populace podléšek, nýbrž pouze několik málo jedinců. Některé druhy z rodu Meloidogyne jsou karanténními škůdci, neboť dokáží poškodit či zničit celou úrodu. Červi napadající hepatiky v Japonsku však naštěstí nezamořují jiné rostlinné druhy, které jsou pěstovány v zahradnických centrech spolu s podléškami. Co se týče škůdců na podléškách, moc se toho dělat nedá. Buď můžete kontrolovat kořeny a odstraňovat případná poškození nebo aplikovat systémové pesticidy, které však v Evropě častokrát nebývají k dostání. Podléšky dovezené přímo z Japonska obdržíte většinou s obnaženými kořeny, ponořené do šedě zbarveného granulátu Vydate L. Je tak jedovatý, že zabije škůdce během velice krátké doby. Vydate L. může být použit také na již zasazené rostlinky. Stejného výsledku dosáhnete, pokud půdu kolem podléšky posypete přibližně jednou čajovou lžičkou granulátu a opatrně zalijete. Rostlina pesticid absorbuje. Granulovaný jed je lehce rozpustný a zdá se být nejefektivnější.Pokud vím, Vydate L se v Evropě nedá koupit, jedinou alternativou představuje Temik (a ten je dostupný pouze ve Velké Británii, kde je jeho prodej licencován i pro příští rok.) Žádný z těchto pesticidů však není určen pro použití amatéry bez odborného školení.

     

    Všeobecně známé problémy

     

         Běžným problémem, na který si pěstitelé hepatik stěžují, je kvalita rostlinek. Čerstvě oddělené podléšky někdy nevykvétají úplně podle našich představ a stejně je tomu i u starších kusů pěstovaných v nepříznivých podmínkách. U druhu Chouji-Zakis se například snížená kvalita projevuje zakrslými petaly a druh Sandan-Zakis může dokonce vykvést bez svých typicky zelených květních lístků uprostřed květu. Dalším jevem je celková zakrslost a nízká intenzita barvy. Tyto problémy obvykle po roce dobré péče mizí. Tvary podléšek se nezhoršují trvale, jsou pouze jakýmsi obrazem toho, jak pěstitel chápe individuální potřeby podléšky.

     

    Závěr

     

         Všechny druhy podléšek, o které je dobře postaráno, jsou nádherné, vzácné a nevídané kultivary. Vrcholným požitkem je pozorování květu podléšky pod lupou, připomíná nám drahokam. Od ostatních okrasných rostlin se podléšky odlišují složitostí květu, nekonečným množstvím pozoruhodných detailů, dokonalostí ale občas i nedokonalostí, početným množstvím svých druhů a jejich pozoruhodným zabarvením.

     

    Fotogalerie k tomuto článku najdete   Z D E

     

     
    © 2010 - 2018 J. M. POST - WWW STRÁNKY
    zavřít